„Nohy si za mnou mohl uběhat. Skládal mi poklony, nenechal se odradit mým ne. Opěvoval moji krásu, rozvážnost i pronikavý vhled. Jak myslíte, že to dopadlo? Ano, podlehla jsem. Já, Métis, bohyně moudrosti. Jaksi jsem přehlédla, že jedním okem koukal na mě a tím druhým pošilhával po trůnu na Olympu. Zeus, neznámý a později díky mé pomoci všemocný vládce. Pomáhala jsem mu, ano – ráda. Přitom jsem ale nepostřehla, jak mě kousek po kousku ubývá. A pak – jedné vášnivé noci jsem svůj bystrý úsudek odložila na noční stolek a nechala se svést k hrátkám. Už jsem nebyla mocnou dcerou Titánů, zmenšila jsem se – a najednou tma. Spolkl mě i s naší nenarozenou dcerou Athénou. Stala jsem se jeho součástí a zmizela ze světa.“
Za bohyni moudrosti považujeme Athénu, Diovu dceru, která přišla na svět bez matky. Jednoho dne vystoupila z Diovi hlavy v plné kráse, síle a v zářící zbroji. Otcova oblíbená, která mu od těch dob stojí po boku a hájí statečně jeho zájmy. Je úspěšná, výkonná, dynamická a loajální. Daří se jí nejen na Olympu, ale i v korporátním, byrokratickém i akademickém prostředí – vítaná, využívaná a často i zneužívaná. Oddaná převažujícím kulturním hodnotám, ctí předem stanovená pravidla, hierarchii, počíná si prozíravě a diplomaticky. Někdy jí v zápalu boje uniká, že loajalita, se kterou plní svěřené úkoly, je poněkud jednostranná.
Jak jde čas, zjistí, že její energie není nevyčerpatelná, že skleněný stropy není pouhý výmysl, exkluzivní kluby pro vyvolené fungují a nastavují pravidla, které má pramalou šanci změnit. Navzdory píli a loajalitě obdrží výpověď. Dříve či později se i nejpilnější Athéna unaví a její nadšení pohasne. Představa, že dalších deset patnáct let stráví podle stejného scénáře, najednou nevypadá jako životní výhra. A tehdy, když ochutná hořký pocit bezvýznamnosti, snadné nahraditelnosti a záměny, si vzpomene, že má také matku.
Vědomí toho, že život je krátký a konečný, je pozvánkou pro Métis. Proto zaklepe na naše dveře zpravidla až ve středním věku. Nestará se tolik o dosažení moci, nepopohání jí ambice a úspěch za každou cenu ji neuspokojí. Uvážlivěji využívá času, energie, svého talentu a zdrojů. Její bystrý a zkušený pohled umí rozpoznat skutečné problémy a její praktická mysl vidí i jejich řešení. Ptá se po smyslu, což je často velmi nepříjemná otázka. Ne vždy je proto vítaná ve firemním prostředí. Bystrý zrak a životní pragmatismus se vždy nehodí. Možná to je hlavní a obvykle nepojmenovaný důvod, proč firmy váhají zaměstnávat starší ženy. Ne proto, že by na svěřené úkoly nestačily, ne proto, že by neovládaly moderní technologie, anebo se nemohly nové snadno naučit – něco takového dokázaly během svého života mnohokrát. Důvod je jiný – je totiž mnohem těžší je přesvědčit, aby akceptovaly často toxické pracovní prostředí, tolerovaly pochybné vedení i neférové postupy vůči klientům, aby přestaly klást nepříjemné otázky a nenavrhovaly řešení zohledňující zájmy všech zúčastněných.
Je to pro Métis prohra? Nemyslím si, i když to zpočátku může tak vypadat. Athénina mysl nás v životě doprovodí hezký kus cesty, ale v určitém momentu je dobré naslouchat starší bohyni moudrosti – Métis, zejména pokud chceme vdechnout život kreativnímu a inovativnímu projektu a ubírat se vlastní cestou. Tento archetyp ztělesňuje moudrost – nikoliv vyčtenou a poslušnou, ale získanou od života, odvážnou a pronikavou. S její pomocí lze vytvořit dílo, které přiměje ostatní, aby na něj reagovali z hloubky sebe sama, dílo, které proměňuje a obohacuje svět.