Inspirace
Hory, les, moře. Itálie. Zahrada a jedno malé východočeské renesanční město. Knihy, vůně kávy a ruch kaváren. Moje rodina, přátelé a ti, kteří tvoří můj vnitřní okruh blízkých, i když se naše cesty časově i zeměpisně neprotnuly (Thomas Moore, Robert Johnson, Pietro Ferrucci, Linda Leonard a další) – to jsou zdroje mé inspirace a radosti.
O tom, co se mě dotýká a co mě zajímá, píši:
- na stránkách časopisu Meduňka
- na facebookových stránkách Femme inspiratrice
- ve svých Článcích.
Články
Počítáš roky, Afrodíto?
Možná jsi už dávno přestala dávat svíčky na narozeninový dort. Nevešly by ti se tam. Jakým kouzlem ale vládneš, že umíš zastavit čas? Posílám tuto otázku po větru – k Tobě, na Olymp. Odpovíš mi? Ne vždycky mají rozmarní bohové chuť...
Velké maličkosti
„V říjnu zežloutly stromy. Pak se hodiny přetočily o šedesát minut zpět a přišly listopadové větry – duly silně a očesaly stromy donaha.“ Prosté konstatování toho, co probíhá za našimi okny, i toho, co nás za pár dní čeká. Příroda se oděla do...
Kotodama, duše slov
Vnímám to jako štěstí i tíhu zároveň, že se při své každodenní práci mohu zaobírat slovy. Nepovažuji je jen za nositele významu a komunikační prostředek, ale za magické kouzlo. Staří mágové o tom věděli své. V půvabné knize Ruth...
Experiment s náhrdelníkem
Talismany, amulety a dalšími předměty přivolávali renesanční mágové do života svých klientů hojnost, sílu, lásku, moudrost a úctu. V jednadvacátém století vyvolá tato myšlenka jen shovívané pousmání. Ale – co kdyby přece mohly předměty přilákat do...
Bezejmenná a neviditelná
Na stole mi leží kniha jungiánské analytičky Jean Shinody Bolen Crones Don’t Whine: Concentrated Wisdom for Juicy Women, drobná rozsahem, hutná svým sdělením. Autorka v ní v několika bodech načrtává obraz zralé ženy, která miluje život,...
Všechny mé matky…
Staré, zažloutlé dopisy. Vydávají slabou vůni a místy jsou jejich řádky rozpité. Čí ruce je psaly? Čí oči četly? A kdo je uložil na dno psacího stolu? Moje milá, vím, že to nemáš ráda, když Tě tak oslovuji, ale teď, když jsi tak daleko, , mi to...
Žena v barvě vlčího máku
Češky mají svoji Makovou panenku, Francouzky Ženu v barvě vlčího máku. Ta první je veselou průvodkyní dětskou krajinou a její rozevlátá sukně svádí k poletování, tanci a obdivu. Jenomže bránou dětství se za námi neprotáhne. Podívejme se...